STARÝ KOSTEL

O četných poutních procesí svědčí postupné zvětšovaní malé kaple, zakončené ve druhé polovině 14. století, kdy rodina Šternberků tuto kapli rozšířila v gotický kostelík Do této doby je možno podle profilace zařadit i vstupní portál starého štípského kostela.Vedle kostela byla zřízena také fara.

Z tohoto kostelíku, který měl původní věž dřevěnou, se zachovaly jen některé části. Změny, které přestál, lze dnes sledovat pouze z kusých kronikářských záznamů minulých staletí. Podle dosud zachovalého vyobrazení Panny Marie Štípské z roku 1730 měl pouze jednu věžičku se zvonkem. Vedle stála dřevěná zvonice se dvěma zvony s nečitelnými nápisy. Kostelík byl podle inventáře z roku 1738 klenutý, vymalovaný a měl dva oltáře. Stěny presbytáře byly téměř celé vyplněny záslibnými obrazy a zasklenými nápisy ( vytriny ), potvrzujícími zázračné události a divy, které se zde staly na přímluvu Panny Marie.

Milostná soška Panny Marie Štípské byla původně na bočním oltáři. Později byla přenesena na hlavní oltář, který měl za svatostánkem český nápis: Tento oltář darován jest z hradu Lukova od J. M. panny slečny Johanny Marie nynější paní Skrbenské L. P. 1697, 29. září. O kostelíku rovněž málo vypovídají cizorodé prvky odlišných stavebních etap, které dodnes může na kostelíku nalézt. Nejstarší vzhled kostelíku se celkem shoduje s nynějším stavem, až na to, že pozdějšími úpravami (už po dobudování nynějšího poutního kostela v roce 1762, kdy při tomto kostele zanikla fara), bylo zbořeno kněžiště, odstraněny podpěry u rohů zdí a klenba byla sepnuta železnými svorníky (1807). Tato poslední změna na úpravách starého štípského kostela byla provedena již za Seilernů, kteří kostelík koupili i se svým panstvím v roce 1724.

Ve starém štípském kostele se zachovaly čtyři náhrobní kameny. Dva na jižní straně při vstupu do kostela náleží rodu Nekešů, jeden patří Janu Nekešovi mladšímu z Landeku a na Lukově, druhý jeho manželce Barboře Bítovské ze Slavíkovic a na Lukově, prarodičům Lukrecie Nekešovy z Landeku, mecenášce nového štípského kostela. Reliéfy vytesané do kamenů představují postavy v životní velikosti obou zemřelých s jejich šlechtickými znaky, s gotickými nápisy, dnes již značně poškozenými.

Největšího úpadku zažil starý štípský kostelík v dobách josefinských, kdy byl jako zbytečný zrušen patentem císaře Josefa II. a sloužil jako skladiště.

V letech 1807 až 1907 sloužil kostelík jako hraběcí hrobka rodu Seilernů. Když si pak vybudovali novou hrobku na nově založeném hřbitově, postupně zanikl význam i známost starého štípského kostela, který byl dokonce předurčen ke zboření. Zásahem Památkového úřadu a za finanční pomoci velkostatku v Lukově však zůstal zachován.V současné době zůstala z původního kostela pouze chrámová loď, neboť chatrné presbyterium bylo v roce 1807 strženo.

V roce 1997 se začalo s rozsáhlou opravou starého štípského kostelíku. Byla provedena dokumentace dvou sond místně provedených, které pak byly prohlédnuty pracovníky Muzea jihovýchodní Moravy ve Zlíně. Sondy měly dokumentovat přilehlý profil terénu a stav základového zdiva. Bylo provedeno zaměření budovy a fotodokumentace. Provizorní krytina z hliníkových šablon byla v roce 1976 vyměněna za dřevěný šindel. V této době byl pravděpodobně také vyklizen půdní prostor. Interiér jeví známky zavlhnutí a zanedbané údržby. Nejhorší dopad má vlhkost na kamenné části stavby (celá podlaha, obětní stůl a ke stěnám přikotvené kamenné náhrobky).V současné době probíhají opravy kostelíku a jedná se také o jeho dalším pozdějším využití.

Z knihy J. Pala, Štípa - Mariánské poutní místo