křížové sestry

Štípa (1970 - 1995)

Charitní domov

Když v roce 1968 došlo k uvolnění nespravedlivého útisku řeholních osob, mohly se vrátit k některým svým činnostem. Vlastní domy, ze kterých byly vyvezeny, už nedostaly zpět k obývání. Proto některé kongregace hledaly domy, které by mohly opravit pro ubytování větší nebo menší skupiny řeholnic. Ve Štípě byla farní budova vedle kostela v dezolátním stavu. Původně zde byl kartuziánský klášter, založený současně s kostelem roku 1620 Albrechtem z Valdštejna, pánem na Lešné, který měl za manželku Lukrecii z Landeka. K dostavění kláštera však nedošlo. V roce 1760 byla místo něj postavena farní budova, která byla později o jedno patro zvýšena a rozšířena tak, že byla spojena s kostelem. Tato budova sloužila od roku 1952 nájemníkům, o nutné opravy se nestaral nikdo. Místní národní výbor ve Štípě poslal v roce 1969 místnímu faráři Tutschovi přípis: „Při obchůzce obce a jejího vzhledu bylo zjištěno, že nepůsobí dobrým dojmem rozbitá vrata u domu č. 56, který je církevním majetkem a který tudíž spravujete. Žádáme Vás proto zdvořile, abyste tuto naši dobře míněnou připomínku vzal v úvahu a zařídil potřebnou opravu.“ V této situaci P. Klaudius Tutsch uvítal návrh kongregace Milosrdných sester sv. Kříže, že ve farní budově zbuduje domov pro sestry. Kapitulní konsistoř v Olomouci smlouvou ze dne 22. října 1969, podepsanou místním farářem P. Tutschem a provinční představenou sestrou Salesií Bínovou, dala po potvrzení odborem kultury Okresního národního výboru farní budovu do užívání sestrám sv. Kříže pro ubytování sester důchodkyň. Náklady na generální opravu převzala kongregace sester sv. Kříže. Místní národní výbor v Kostelci-Štípě dal dne 18. června 1970 souhlas k usídlení řeholních sester. Dne 24. června 1970 přijely z Luhačovic do Štípy sestra Stanislava Černá a sestra Linharta Konečná. První dojem byl odstrašující: budova v havarijním stavu, hygienicky závadná, všude samá ruina a zápach, fasáda odraná, okna rozbitá, střecha děravá, vikýře prolámané, zdi vlhké, V domě nebyl vodovod, všechna voda se musela donášet ze studny. Spolusestry z Lukova a z Fryštáku připravily pro nově příchozí dvě průchodné světnice. Když se pan farář večer vrátil z cesty, zastihl sestry v kostele. Projevil velkou radost a těšil se, že se splní jeho celoživotní snaha, aby do Štípy přišly řeholnice. Sestry hned převzaly službu v sákristii. Velkou starost působilo odstěhování nájemníků. Někteří z nich byli ochotni hledat si náhradní ubytování, jen pan Mikuláš Merva nechtěl o vystěhování ani slyšet. Nesnadné vyřizování s ním stálo pana faráře hodně nepříjemností, což neblaze působilo na jeho zdravotní stav. Na pozvání pana faráře Růšara jel s ním dne 16. července 1970 do Luhačovic. Na cestě z Luhačovic do Zlína se mu udělalo nevolno a ještě týž večer zemřel v nemocnici ve Zlíně. Pro sestry to byla velká rána. 12. října 1970 se do Štípy přistěhoval nový duchovní správce P. Otakar Pělucha. Pokračovalo se na plánech opravy farní budovy. Projekt vypracoval pan stavitel Eichler. Vedoucím stavby byl jmenován pan Unzeitig a pan Pleva byl pověřen dozorem nad stavbou. Po vypracování rozpočtu se sestry zalekly velikých výdajů. Kromě toho se těžko sháněl stavební materiál. Bylo třeba počítat s mnohým odříkáním. Nejdříve byla za pomoci ochotných brigádníků z obce opravena střecha. Poté začaly náročné vnitřní úpravy, zdržované nájemníky. Nepomohly několikeré žádosti „o zrušení práva užívat byt z důvodu obecného zájmu“, posílané kongregací a farním úřadem na různé instituce. Proti rozhodnutí Okresního národního výboru se Mervovi odvolali na Okresní prokuraturu, která se vyjádřila, že „rozhodnutí o zrušení užívacího práva je vykonatelné poté, co bude manželům Mervovým přidělen orgánem MNV v Kostelci-Štípě náhradní byt.“ Navržené byty Mervovi odmítali. Požadovali půldomek ve Zlíně nedaleko zastávky místní dopravy. V právních věcech sestrám vydatně pomáhal JUDr. Josef Tesař, příbuzný sester Cypriány a Joachimy Marečkových. Ústředí České katolické Charity 20. září 1971 sdělilo, že se domov ve Štípě stane po ukončení stavebních úprav pobočkou charitního domova v Choryni. „S vděčností bereme na vědomí, že veškeré adaptace provádíte z prostředků Kongregace Milosrdných sester sv. Kříže.“ V únoru roku 1972 vzrušila sestry dobrovolná smrt projektanta stavby Ing. Vojtěcha Eichlera. Dva dny před smrtí ještě sestrám přinesl některé doklady, děkoval za vše dobré a dodal: „Byly jste ke mně laskavé a dobré. S Bohem.“ Dr. František Stehlík z Okresního soudu v Gottwaldově zamítl další odvolání Mervových a 29. září 1972 nařídil vystěhování, protože se našel byt, který splňoval podmínky manželů Mervových. Odpověděli dopisem sestrám: „Budeme se stěhovat v sobotu a v pondělí 14. a 16. října 1972. V tyto dny přistavte auto k stěhování. Vymalovat. Zařídit.“ „Na okamžik rozloučení čekalo více diváků, ale vše proběhlo v klidu. Když byli nájemníci připraveni k odjezdu, sestra představená Stanislava se na zahradě s oběma rozloučila. Pan Merva smekl uctivě klobouk a loučil se slovy: „Tak tu žijte s Pánem Bohem.“ Sestra představená odešla do kostela poděkovat Pánu Bohu, že tato těžká historka začátku života ve Štípě skončila. V lednu 1973 začalo fungovat ústřední topení na naftu. Sestru Stanislavu Černou pozval krajský církevní tajemník do Zlína. Kromě různých nepříjemných otázek, které jí kladl, řekl: „Musíme ještě s Charitou prošetřit, jestli je to nutné, abyste musely být ve Štípě. Ministerstvo kultury uznává sestry, aby působily v domovech důchodců a u oligofrenních dětí, ale nepotřebujete nových domů, protože vás nebude přibývat a nesmíte mít dorost. A nesmíte provádět žádnou pastoraci. Knězi osobně můžete vypomoci, ale žádné privátní ošetřování. Kdybych uslyšel, že něco takového podnikáte … ten okamžik …! Máme starosti s dominikánkami. Ty si v rukavičkách obešly zákon a ve Střelicích také staví…“ Opravy v domě pokračovaly, dělaly se podlahy, malovaly se pokoje. Na chodbě byly postaveny sektorové skříně, za vedení P. Miloslava Blažka se upravovala kaple. V červenci 1973 nastoupil duchovní správce sesterské rodiny P. Alois Šimoník, děkan ze Stříbra, kněz z kongregace Těšitelů. Kapli posvětil pan biskup Josef Vrana dne 6. července 1973. Kolaudace domu se konala 21. února 1975. Protože v Choryni byla následkem onemocnění jedné sestry na žloutenku vyhlášena karanténa, skládaly čtyři sestry věčné sliby v kapli ve Štípě. Dne 1. srpna 1976 byla přeložena sestra Stanislava Černá. Vedla s velkou přesností kroniku začátků, uvedla v ní v plném znění 25 úředních přípisů, které se týkaly vystěhování nájemníka. Další kronikářka sestra Jarmila Mandrholcová zhodnotila její působení takto: „Sestra Stanislava zde vykonala velký kus záslužné práce, neboť ze zchátralé farní budovy vybudovala za nesmírných obětí a námah s pomocí sedmi sester důchodkyň a několika obětavých důchodců krásný domov pro dvacet devět starších a nemocných sester. Na místě staré stodoly a chlévů dala postavit moderní kotelnu na topení olejem a prádelnu, garáže, veřejné WC pro poutníky a farníky. Založila zahradu, po zbourání starých kůlen nově upravila a vysázela dvůr. Bylo to pro ni šest let těžké a odpovědné práce. Vyčerpala všechny své síly. Zákeřná cukrovka podlomila její zdraví.“ Sestra Stanislava zemřela 10. května 1981 v Choryni. Novou představenou se stala sestra Boleslava Fialová. Všechny sestry se obětavě zapojily do práce pro celek i pro farnost. Od začátku se staraly o poutní chrám Panny Marie, převzaly výzdobu, úklid a praní kostelního prádla, staraly se o stravování místního duchovního správce. V roce 1976 byla obec Štípa připojena ke Gottwaldovu. Návštěva generální představené matky M. Edelfriedy Haagové 12. srpna 1977 oživila vděčnost za povolání do kongregace Milosrdných sester sv. Kříže a povzbudila k další snaze o věrnost. Církevní slavnosti, životní výročí, řeholní jubilea a svátky sester, společné poutě a zájezdy, vizitace a návštěvy představených, exercicie, společné duchovní snažení, to vše společenství stmelovalo a napomáhalo nést tíhu nesvobody, potíže stáří, různé úrazy i velmi vážná onemocnění, která vyžadovala léčení v nemocnicích a v lázních. Sestry nesložily ruce v klín, ale snažily se pomáhat v domě i v kostele zvláště v době opravy kostela: „V roce 1977 brzy zjara bylo započato s přípravnými pracemi opravy fasády našeho krásného barokního kostela Panny Marie ve Štípě. Vozily se desky z pily, důstojný otec Otakar Pělucha je řezal na cirkulárce většinou za pomoci sester. Brigádníci z nich stloukali podlaží na trubkové lešení. Důstojný otec pracoval od rána do večera. Těžkým elektrickým kladivem odstraňoval starou maltu ze zdiva. Mnoho hodin této těžké práce bylo obětováno za obrácení farnosti, za nemocné farníky a za děti“, píše kronikářka. Živý zájem projevovaly sestry o dění v církvi a v kongregaci. Při generální kapitule v červenci 1978 byla zvolena generální představenou matka Gertrud Furgerová. Vatikánský rozhlas byl přes všechno riziko pilně sledován. V srpnu 1978 zemřel Svatý otec Pavel VI. Byl zvolen papež Jan Pavel I., který 28. září 1978 zemřel. V říjnu 1978 byl zvolen za papeže krakovský kardinál Wojtyla, který přijal jméno Jan Pavel II. Všechny tyto události měly ohlas v duši každé jednotlivé sestry a byly výzvou k modlitbě a k obětem. První sestra, která ve Štípě zemřela, byla sestra Paschalina Vaňková ( + 16. 6. 1979), po ní následovala sestra Bohdana Pospíchalová (+ 27. července 1979). Při pohřbu řekl pan farář Pělucha: „V roce 1875 mně sestra Bohdana několikrát opakovala: Otče, teď opravujte kostel, dokud ještě můžeme pomoci. Jsme zdravé a mladé. Sestra Bohdana měla tehdy 72 let. Bůh jí odplať nebeskými statky všechny brigádnické hodiny u rozpáleného sporáku, aby všem chutnalo a práce na opravě Božího domu pokračovala.“ Dne 2. ledna 1980 se konalo smuteční rozloučení s otcem Aloisem Heřmanem Šimoníkem, který byl pohřben v rodných Bojkovicích. Na jeho místo přišel P. Josef Čechmánek. Zůstal do září 1985 a pak se vrátil do duchovní správy ve farnosti v Sudoměřicích. Státní souhlas pro sesterskou rodinu ve Štípě obdržel P. Pavel Zíbal. Dne 21. srpna 1981 poprvé navštívila sestry ve Štípě generální představená sestra Gertrud Furgerová se svou asistentkou Madre Marií Servetti. V roce 1983 nastoupila jako místní představená sestra Milburga Macháčová. Přicházely nové sestry důchodkyně z ústavů sociální péče, starší sestry Pán odvolával na věčnost. V roce 1986 to bylo pět sester, mezi nimi i sestra Celina Palinská, která zemřela ve zlínské nemocnici 8. listopadu 1986. V roce 1987 přijaly sestry s láskou nové Stanovy, schválené Kongregací pro řeholníky v Římě 16. června 1985. Sestry si každý rok vykonávaly týdenní duchovní obnovu. Kromě domácích duchovních správců byli exercitátory P. Remigius Janča OFM, ThDr. Antonín Němeček, P. Benedikt Holota OFM a P. Antonín Juvenál Valíček. Každoroční pouť u Panny Marie Štípské kolem svátku Narození Panny Marie prožívaly sestry v radosti z hojné účasti věřících, kteří přicházeli pěšky anebo přijížděli autobusem. Zvláště v roce 1987 se pouť vydařila, přišla velká skupina mládeže. Na blahořečení sestry Ulriky dne 1. listopadu 1987 v Římě zastupovala štípskou sesterskou komunitu sestra Laura Fojtíková. V následujícím roce v červnu se mohly tři sestry ze Štípy zúčastnit v mateřském domě slavnosti vzpomínky na sté výročí úmrtí Matky M. Terezie Schererové. Jako obyvatel přibyl do charitního domova pan Alois Tureček, benediktin z Emauz, řeholním jménem bratr Norbert. Byl dlouhá léta zaměstnán v domově důchodců v Lukově. Státní úřady dovolily 29. srpna 1988 přijat v charitních domovech do zaměstnání dívky, které měly zájem o řeholní život. Do Štípy přišla Nevenka Veselá, sestra Benedikta, a Jarmila Hrabinová, sestra Bohdanka, které složily řeholní sliby tajně v roce 1982. Řeholní oděv směly obléci 4. října 1988. V těchto letech se prováděly nutné opravy v domě, zaveden plyn, dána nová střecha, protože původní krytina byla špatné jakosti. Sestra představená měla s tím hodně starostí a vyřizování s podniky. V roce 1989 ji vystřídala sestra Judita Cahlová. Dne 7. září 1989 navštívila sestry opět generální představená matka Gertrud Furgerová. Projevila radost, že některé mladé sestry, které žily venku, mohly přijít do společenství a povzbudila všechny: „Vy, starší sestry, jste nesly poklad řeholního života v takové vzácné nádobě, aby mladí dnes mohli tento poklad přijat v jinak formované nádobě. Mladí mají jiné představy a jiné zkušenosti, ne lepší, ne horší, ale jiné. To je úloha zde ve Vaší provincii: najít společně novou cestu, vytvořit most do budoucnosti..“ Třicet šest sester moravské provincie, mezi nimi ze Štípy sestra M. Goretti Dřímalová, se v Římě zúčastnilo svatořečení blahoslavené Anežky České. Sestry doma je mohly sledovat na televizních obrazovkách. S velikým zájmem sledovaly další převratné události a v modlitbě prosily za národ a za církev v naší vlasti. Radovaly se ze změn, které měly nastolit náboženskou svobodu, spravedlivý řád a demokracii. Kronika sesterské rodiny ve Štípě svědčí o tom, jak hluboce a vděčně prožívaly sestry všechny události té doby, např. volbu prezidenta Václava Havla, jmenování nových biskupů na uprázdněné biskupské stolce, návštěvu Svatého Otce v Praze a na Velehradě a jiné. P. Pavel Zíbal byl v roce 1990 panem arcibiskupem Vaňákem určen do duchovní správy v Hluku. Na jeho místo nastoupil v roce 1990 P. Václav Divíšek. V dubnu a v květnu 1991 prodělala řeholní komunita zatěžkávací zkoušku: sestry onemocněly salmonelozou. Karanténa trvala dva měsíce. V březnu roku 1992 se P. Divíšek odstěhoval na faru do Lukova, kam po smrti pana faráře Urbana dojížděl na výpomoc. Od začátku mu v jeho působení v lukovské farnosti pomáhala jako katechetka a varhanice sestra Benedikta Veselá. Na dva dny v týdnu dojížděl k sestrám do Štípy kapucín P. Felicián z Brna. Bylo to vždy pro sestry vzácným duchovním osvěžením. V roce 1993 vypomáhaly sestry při přípravě stěhování do opraveného provinčního domu v Kroměříži. Generální vizitace v červnu 1994 byla vděčně přijata, neboť poslední řádná generální vizitace se konala v roce 1936. Téměř šedesát let bylo spojení mezi mateřským domem ve Švýcarsku a moravskou provincií vlivem politických poměrů znesnadněno a na dlouhou dobu úplně znemožněno. V září 1994 nastoupil jako duchovní správce sester P. Ladislav Olšina, dosud farář v Dřevohosticích. Obětavý správce farnosti a velký mariánský ctitel P. Otakar Pělucha zemřel dne 1. prosince 1994, v den svých 75. narozenin, ve zlínské nemocnici. V březnu roku 1995 rozhodla provinční správa, že charitní domov ve Štípě zruší, „protože udržování ústavu vzhledem k tak malému počtu sester (13) v tomto poměrně velkém objektu je nerentabilní. Tento dům je církevní majetek. Otec arcibiskup Mons. Jan Graubner rozhodl, že jej předá karmelitánskému řádu.“ (Kronika) 18. července 1995 odejely poslední sestry sv. Kříže ze Štípy. Několik dní před tím se rozloučily s P. Ladislavem Olšinou, který se odstěhoval do kněžského domova na Moravci. Ve Štípě se v letech 1972 – 1995 vystřídalo 60 sester sv. Kříže, z nichž dvacet zemřelo a je pohřbeno na štípském hřbitově. Sestra Paschalina Vaňková, nar. 1908, profes 1932, + 13. 6. 1979 ve Štípě Sestra Bohdana Pospíchalová, nar. 1903, profes 1929, + 27. 7. 1979 ve Štípě Sestra Petronia Nosková, nar. 1908, profes 1937, + 7. 1. 1980 ve Štípě Sestra Celesta Ondrejmišková, nar. 1912, profes 1931. + 26. 11. 1980 ve Štípě Sestra Balbína Kutálková, nar. 1912, profes 1943, + 13. 4. 1981 ve Štípě Sestra Jarmila Mandrholcová, nar. 1906, profes 1928, + 18. 7. 1985 ve Štípě Sestra Zdislava Zetková, nar. 1916, profes 1941, + 26. 3. 1986 ve Zlíně Sestra Erasma Kolajová, nar. 1901, profes 1926, + 30. 5. 1986 ve Štípě Sestra Irenea Silná, nar. 1909, profes 1932, + 16. 8. 1986 ve Vizovicích Sestra Norberta Matulová, nar. 1914, profes 1948, + 9. 8. 1986 ve Zlíně Sestra Celina Palinská, nar. 1901, profes 1928, + 8. 11. 1986 ve Zlíně Sestra Ludovika Buzrlová, nar. 1911, profes 1935, + 17. 2. 1987 ve Štípě Sestra Merita Pláňavová, nar. 1911, profes 1936, + 4. 9. 1988 ve Štípě Sestra Dositea Ptáčková, nar. 1909, profes 1940, + 26. 12. 1988 ve Štípě Sestra Praxeda Šuláková, nar. 1927, profes 1950, + 15. 2. 1989 ve Štípě Sestra Emerita Buzrlová, nar. 1908, profes 1935, + 5. 7. 1991 ve Štípě Sestra Eliška Pospíšilová, nar. 1903, profes 1926. + 18. 9. 1991 ve Štípě Sestra Agapita Hanáčková, nar. 1913, profes 1938, + 28. 5. 1993 ve Štípě Sestra Alfréda Šmoldasová, nar. 1898, profes 1929, + 3. 6. 1993 ve Štípě Sestra Priscilla Dujková, nar. 1906, profes 1932, + 10. 8. 1994 ve Štípě Každá z těchto sester byla jedinečná před Boží tváří. O tom svědčí i jejich nekrology, např.: „Sestra Celesta nabízela od roku 1954 službu Ukřižovanému v domově důchodců v Lukově. Dvacet šest let v prádelně oblékala v čisté roucho lásky Kristovy jeho sestry a bratry, kterým život vzal domov, snad i útěchu a blízkost nejbližších. A zase kaple a farní kostel vydávaly čistotou plachet a alb svědectví o sestře Celestě, že Ježíš Kristus je pro ni živý Pán.“ Se sestrou Petronií se P. Pělucha loučil slovy: „Sestro Petronie, nechceme se od Vás učit kuchařskému umění, spíše té úsměvné trpělivosti ve františkánské lásce. Františkova „Píseň o slunci“ byla ve Vás živá i žitá. Svatý František svou dobrotou zkrotil i vlka. Vy jste svou dobrotou krotila a učila nás.“

Z knihy J. Pala, Štípa - Mariánské poutní místo